Scroll Top

Tim Postovit, Czech Republic

Tim Postovit, Czech Republic

The Poems

HOTEL

by night I dreamed I was a hotel
my last customers were tired people
I was the last place on the planet
where astronauts slept
my last customers were the planet’s
last people

by now their grandchildren are deep in the starry night

then cenozoic ferns exfoliated my ceilings and floors
bunches of wild tea sprouted from my windows and doors
moss sucked off my electric circuits
and the plastic of my appliances

white as a waterlily blossom

in my heart a hotelier once toiled
she kept signing in these families with children
men and women from all over world
every night my reception shined

even days after the last ship left
along with the hotelier

and in one of my bathtubs a traveler drowned
her whole body tattooed
in room 216 a student dreamed of butterflies now they’re there
one floor down carnivorous felines fear the moss
what’s inside it

on my roof orangutans rub their backs against the letters
of the word hotel
they especially like e as in a sunrise
and l as in a spaceship blasting off

on my roof a large swamp
and great joy preside—massive primates
trample over water-logged beams and my walls
glitter and shake

sometimes the moss sparkles and a golden charge runs through
then the kettle shudders dancing to pieces
the lowest bushy tufts wilt in steam
a hotel whose doors are always open

by night I dreamed of a planet worth
a fresh pot of tea

(Translation: Stephan Delbos, in: Motýlí pavilon, The Butterfly Pavilion)

*

HOTEL

v noci se mi zdálo že jsem hotel
mými posledními zákazníky byli unavení lidé
byl jsem posledním místem na planetě
na kterém snili astronauti
mými posledními zákazníky byli poslední lidé
na planetě

jejich vnuci jsou nyní hluboko ve hvězdné noci

mé stropy a patra semlely třetihorní
kapraďorosty
mými vchody a okny pučí trsy planého čaje
obvody elektřiny vysál mech
a plast mých spotřebičů

bělá jako leknínový květ

v mém srdci dříve lopotila hoteliérova žena
a zapisovala všechny ty rodiny s dětmi
muže a ženy z celého světa
moje recepce v noci svítila

i pár dní po tom co odletěla poslední loď
s hoteliérovou ženou

a v jedné z mých van se utopila
po celém těle potetovaná cestovatelka
v pokoji 216 se studentovi zdáli motýli teď tu žijí
o patro níž se bojí mechu kočkovité šelmy
co je v něm

na mé střeše se drbou orangutanové o písmena
ve slově hotel
nejraději mají e jako vycházející slunce
a l jako odlétající raketa

na mé střeše panuje velká bažina
a velká radost – velcí primáti
dupou po rozmočených trámech a mé stěny
se třpytí a otřásají

mechem to občas zajiskří a projde jím zlatý výboj
konvice potom zatančí rozpadlá sebou cloumá
v páře uvadnou nejnižší trsy keřů
hotel co má vždy otevřené dveře

v noci se mi zdála země pro kterou stojí za to
stavět na čaj

* * *

PERRO CALLEJERO

avenida as long as the arm of your mother
when she placed an ice-cold towel
on your forehead sweaty with fever

the café is as small as your soul
when a street dog scared you for the first time
because you understood you would follow him

the man’s teeth crack the grains of sand
from the sandals of Mary Magdalene

who, in the act of reconciliation, hands you a neon clavicle bone
so you can sell it at the market – easily
like boiled sweet corn
like sheep cheese

and for the money you make, you buy
a ticket home

(Translation: Natalie Nera, in: Motýlí pavilon, The Butterfly Pavilion)

*

PERRO CALLEJERO

avenida dlouhá jako paže tvé matky
když obkládala studeným ručníkem
tvé čelo zbrocené horečkou

kavárna malá jako tvoje duše
když ses poprvé lekl toulavého psa
protože jsi pochopil že půjdeš za ním

zuby muže mezi nimiž praská písek
ze sandálů máří magdalény

jež ti podává ve smíření neonovou klíční kost
abys ji prodal na trhu – snadno
jako vařenou kukuřici
jako ovčí sýr

a za utržené peníze si koupil
letenku domů

 

The Poet

TIM POSTOVIT was born in Ukraine, spent his early childhood in Israel and has lived in the Czech Republic since the age of six. He studies Russian philology at Charles University in Prague and translates from Russian. In 2019 he published his debut collection of poems, Magistrála (Highway). A poem from this book has been featured in the annual Best Czech Poetry anthology. He also performs slam poetry and holds the 2019 joint title for duo slam poetry. In 2021 his second poetry collection came out Motýlí pavilon (The Butterfly Pavilion). In 2022 he was nominated for Václav Burian Prize. He currently works at Organization for Aid to Refugees (OPU) as a social worker for Ukrainian community. He is a member of a Czech Writers Association. He is based in Prague.